Hořice JazzNights 2021


Ohlédnutí za jazzovým festivalem Hořice JazzNights 2021

Čas je neúprosný a události, na které se těšíme dlouhou dobu, pak utečou jako voda …

Tak to bylo i s letošním XXVI. ročníkem jazzového festivalu Hořice JazzNights 2021.

Pojďme se ohlédnout za třemi festivalovými večery.

Již ve středu byla Koruna svědkem úžasného koncertu v podání Martina Krause a jeho bluesrockové legendy Krausberry. Frontman Martin Kraus bavil diváky od samého začátku a kapela se rozjela tak, že místo domluvených 90ti minut odehrála nakonec 3 hodiny. Diváci byli nadšeni a koncert určitě patřil mezi vrcholy letošního festivalu.

V pátek po 18. hodině začal hlavní festivalový program. Role hudebních průvodců celým večerem se v pátek zhostil soubor tradičního jazzu z Nové Paky Evergreen Dixieland Band. Muzikanti dokazovali, jak je jazz baví a Louis Armstrong se v jazzovém nebi určitě tetelil radostí. Poté již začal slavnostním zahájením i s tradičním přípitkem hlavní program a hned na začátek nastoupili na pódium „těžké váhy“, aneb Team Františka Uhlíře s hostujícím britským saxofonistou Andym Schofildem. František Uhlíř patří bezesporu mezi nejlepší evropské kontrabasisty a je pokračovatelem české kontrabasové školy, která dala světu Luďka Hulana, Miroslava Vitouše nebo George Mraze. Kapela svým projevem uchvátila diváky natolik, že si vynutili na rozloučenou ještě přídavek. Poté se sál DK Koruna vrátil v čase do dob 30. a 40. let minulého století, kdy se na filmových plakátech usmívali Oldřich Nový nebo Nataša Gollová. Orchestr Blue Star (Modrá hvězda) pod vedením Václava Marka v dobových kostýmech a s dobovými nástroji zahrál zásadní hity zlaté éry českého filmu (Jen pro ten dnešní den nebo Život je jen náhoda) a dal aspoň na chvíli zapomenout na dnešní, nevlídnou dobu. A pak již pódium patřilo další české jazzové legendě, bubeníkovi, skladateli a dirigentovi Josefu Vejvodovi a jeho kapele Jazztet. Syn Jaromíra Vejvody, autora světového hitu Škoda lásky, sestavil svůj Jazztet ze skvělých muzikantů, což dává interpretaci převážně Vejvodových skladeb další rozměr a nenechá nikoho na pochybách, že právě poslouchá jedno z nejlepších jazzových uskupení v Čechách. A pak už byl konec, ale zvonec nezvonil a kdo měl chuť, mohl ještě posedět v restauraci Koruna a poslouchat novopacké Evergreen Dixieland Band.

Ale to již tady byla sobota a na tak trochu nevděčné B-stage rozjeli sobotní program dva úžasní bluesmani Matěj Ptaszek a Honza Stehlík (St.Johnny). Nutno říci, že je obdivuhodné, kolik muziky a s jakým nasazením dokáží odehrát tito dva muzikanti. Určitě a ně v budoucnu bude čekat vystoupení na hlavním pódiu. Jako první v hlavním sobotním programu vystoupilo Organ Trio Libora Šmoldase. Trio mladých jazzových hudebníků, hrajících vlastní moderní skladby inspirované tradicí amerických soul-jazzových Hammondových kapel z 60. let , upoutalo nejen hudebním projevem, ale také pravými Hammondovými varhanami, úžasným nástrojem z roku 1964 o váze 130 kg. Když k tomu připočteme 70 kilovou bednu (mimochodem s Leslieho efektem z roku 1959), pak je jasné, že majitel tohoto nástroje musí být nejen skvělý muzikant, ale také mimořádný silák. Poté se na pódiu objevili hosté ze Slovenska, Silvia Josifoská a její Blues Laboratory. Hlasově velmi dobře vybavená zpěvačka, doprovázená oceňovaným foukačkářem Erichem „Bobošem“ Procházkou a kytaristou Štefanem Lengyelem se představila divákům svými originálními předělávkami skladeb známých autorů. Táhlé tóny Bobošovi harmoniky ve spojení s monotóní Lengyelovou kytarou a Silviiným zpěvem, zajímavě modulovaným hlasovým modulátorem TC Helicon, rozprostřely nad Korunou až psychedelický závoj a představily posluchačům další ze směrů moderního blues. No a pak přišlo už poslední vystoupení. Původně plánovaný koncert jazzrockového Impulsu zhatil covid a tak se na poslední chvíli muselo improvizovat. A tak se na pódiu objevil dlouholetý člen Jazz Q, baskytarista Přemysl Faukner a přivezl svůj band. A náhrada to byla skvělá, kapela šlapala jako dobře promazaný stroj a celkový sound připomínal Coreovy Return to Forever v dobách největší slávy. A to byl úplný konec, i když ten zvonec zazvonil až o dvě hodiny později, kdy to v restauraci definitivně ukončili i Matěj Ptaszek s Honzou Stehlíkem.

XXVI. ročník přinesl divákům kvalitní porci jazzové a bluesové muziky a pojďme si popřát do dalších let, aby nám žádné viry ani koronaviry pořádání dalších ročníků nezhatily.




Diskuze k příspěvku

Článek prozatím nemá žádné příspěvky, přispějte jako první!

Přidat příspěvek